Úvod ».:TRIČKA:.» Bratři MAŠÍNOVÉ hrdinové2 tričko pánské. Vel.S,M,L,XL,2XL,3XL


        

Bratři MAŠÍNOVÉ hrdinové2 tričko pánské. Vel.S,M,L,XL,2XL,3XL

img

 

Dostupnost: 1-3 dny
Číslo produktu: 017
Velikost:
naše cena:
350 Kč ( Nejsme plátci DPH )

do košíku:
  ks  

Popis produktu

- Tričko s motivem bratrů Mašínových věnuji památce svého dědy, který prošel v padesátých letech peklem komunistických koncentračních táborů Svornost Jáchymov a Vojna u Příbrami za pokus o svržení komunistického režimu v ozbrojené 14-členné skupině a všem dalším bojovníkům proti komunismu.

- Motiv potisku schválen dne 21.12.2011 národním hrdinou, panem Josefem Mašínem, formou mailové komunikace

- Pánské tričko v barvě šedý melír s antikomunistickým potiskem

- Potisk sítotiskem, tištěno v profesionální sítotiskové továrně

- Základ pro potisk tvoří kvalitní tričko ze 100% bavlny

- Vysoká gramáž trička 190 g/m2

- Tričko lze prát v pračce maximálně na 40°C otočené naruby

- Žehlení provádějte mimo potisknutou plochu - žehlička může potisk poškodit

Na odbojovou činnost bratří Mašínů a jejich skupiny je třeba nahlížet v kontextu doby. Za nacistické okupace naší země se v Protektorátu vzdemula vlna odporu proti německým okupantům ať už vojenského (Obrana národa) nebo civilního charakteru (Sokol, Orel). Jedním z velmi významných členů vojenské odbojové organizace Obrana národa byl i Josef Mašín starší (otec bratří Mašínů), později za svou odbojovou činnost popravený Gestapem. Příslušníci Gestapa Josefa Mašína staršího věznili zhruba rok a po celou tuto dobu byl tento odbojář krutě mučen. Měsíc před popravou, v době, kdy v důsledku každodenního bití a mučení ztratil Mašín svou lidskou podobu, se ho nacisté zeptali, jestli odsuzuje atentát na Reinharda Heydricha. Josef Mašín starší na to odpověděl, že lituje jen jedné věci, a to sice toho, že Heydricha nemohl zabít on sám!

Poté, co nacisté rozprášili domácí odboj, začaly být na naše území dopravovány výsadkářské skupiny ze Sovětského svazu, které u nás formovaly partyzánské oddíly složené i z českých občanů. Partyzánské jednotky nebyly jednotkami vojenskými, ale spíše záškodnickými a měly za úkol především působit nepříteli škody přímo v jeho týlu. Členové partyzánských skupin narušovali pomocí plastických trhavin železniční síť, ničili celé vlaky s dodávkami válečného materiálu na frontu nebo dokonce zabíjeli nacisty, kolaboranty, zrádce, udavače – odhaduje se, že jich na našem území partyzáni pozabíjeli řádově stovky.

Výsadky sovětských partyzánů (často komunistů) během druhé světové války však již byly jakousi přípravou živné půdy pro následující události. Po únoru 1948 se na našem území chopili moci komunisté (strana KSČ), kteří vládli pod taktovkou politiků Sovětského svazu. V podstatě ihned znárodnili firmy nad 50 zaměstnanců (=zabavili/ukradli je jejich majitelům), vytvořili tábory nucených prací, později nápravně pracovní tábory, a do nich začali posílat příslušníky politické opozice, členy protikomunistických odbojových skupin a další nepohodlné osoby. Jakýkoliv náznak odporu proti režimu byl ihned likvidován, nechvalně známé jsou vykonstruované procesy a následné popravy členů politické opozice. Likvidováni byli i představitelé inteligence, buržoazie, církve, živnostníci a sedláci. V letech 1948 až 1960 bylo z politických důvodů popraveno 244 osob, trestaneckými tábory prošlo zhruba 70 tisíc vězňů a ve vězeňských zařízeních zahynulo v letech 1948 až 1989 kolem 4200 vězňů.

Drtivá většina obyvatelstva se s komunistickým terorem bez odporu smířila, mnoho lidí si myslelo, že řádění komunistů a celý jejich režim nebude mít dlouhého trvání a že když budou v tichosti přežívat a nebudou nijak vyčnívat, dočkají se jednou opět demokracie. Velká část obyvatelstva s komunisty kolaborovala, zločinecký režim fungoval i za pomoci příslušníků armády, SNB, StB, Lidových milic, soudců, domovních důvěrníků a dalších loajálních osob, které dodnes nebyly nijak potrestány.

Bratři Mašínové však byli vychováni svým otcem – válečným hrdinou – k tomu, že proti zlu je nutné aktivně bojovat. Na počátku jejich protikomunistické odbojové činnosti (před rokem 1950) nebylo žádnému z bratrů ani 20 let. První fáze antikomunistické činnosti bratrů Mašínových spočívala v záškodnických akcích typu likvidace komunistických propagačních nástěnek, rozbíjení oken na domech komunistických funkcionářů a podsouvání výbušnin mezi uhlí do zásobníků parních lokomotiv.

V další fázi se bratři Mašínové spolu se svými přáteli soustředili na získávání zbraní formou přepadů stanic SNB (Sboru národní bezpečnosti = tehdejší Policie). Stejným způsobem získávali zbraně na našem území i čeští partyzání za druhé světové války. Zbraně měly sloužit pro následující protikomunistické akce, případně i k přípravě na válku mezi Západem a komunistickými zeměmi, která byla tehdy skutečně v očekávání.

Mašíni měli v plánu emigrovat do USA, vstoupit do tamní armády a buď se vrátit na naše území jako tajní agenti nebo bojovat v US Army za osvobození komunistických zemí. První pokus o emigraci v roce 1951 dopadl neúspěšně, Ctirad Mašín byl odsouzen na 2 a půl roku vězení v jáchymovských uranových dolech. Odtud byl propuštěn na prezidentskou amnestii v roce 1953 a na podzim tohoto roku skupina bratří Mašínů ilegálně překročila státní hranici s NDR. Po přestřelkách s německou Volkspolizei (obdoba českých Lidových milic křížených s SNB) byli zajati a později v ČSSR popraveni členové skupiny Zbyněk Janata a Václav Švéda.

Ctirad Mašín spolu se svým bratrem Josefem a zbývajícím členem odbojové skupiny, Milanem Paumerem, pokračovali v cestě do západního Berlína, prostříleli se s pomocí pouhých pistolí skrz desetitisícovou přesilu příslušníků německé armády a Volkspolizei vybavených samopaly a auty s kulomety na ložných plochách. Celkem bylo v Německu proti odbojové skupině bratrů Mašínových nasazeno na 25 000 ozbrojenců, přesto se však všichni tři zbývající členové skupiny nakonec dostali do Berlína a potom i do USA, kde vstoupili do US Army. Válka proti komunisty ovládaným zemím se však nakonec nekonala.

Podrobný popis dobových souvislostí, činnosti skupiny bratří Mašínů a jejich útěku den po dni byl vydán v roce 2010 v knize Cesta na severozápad přímo od bratrů Mašínových a Josefa Paumera. Podobnou publikaci Oty Rambouska s názvem Jenom ne strach odmítl vydat Josef Škvorecký v roce 1987 ve svém nakladatelství 68 Publishers mimo jiné i na doporučení Václava Havla - samozvaného cenzora. Kniha Oty Rambouska vyšla až v roce 1990.